Nedávno jsem najel na web a myslel že hodím… šavli ne, muselo to být něco mnohem většího. Autorovi by se dalo ušetřit více než 99% práce jednoduše tak, že by dal tag strong na začátek body a ukončující tag před konec body.
V dnešním článku bych rád rozebral určitou naivitu některých SEO optimalizérů, kteří při optimalizaci stránek využívají pouze semantických značek strong a em.
K čemu je tedy semantika?
Semantika slouží k vyznačování částí zdrojového kódu, kterému přikládá význam. Častým omylem většiny SEO specialistů je pohled na semantiku, jako na vyznačování tučných a italic textů.
Mezi semantiku spadá veškeré grafické i negrafické vyznačování kódu, určené k zpřístupnění či zpřehlednění významu obsahu webu jak uživatelům, tak robotům.
Začínáte se v tom trochu motat? Pojďme se podívat, jaké všechny značky můžeme využít.
Semantické značkování
Strong/Em VS B/I
Často nacházím stránky či dokonce editory, které vložení tagů <b> a <i> vůbec nepodporují a při odeslání formuláře Vám z nich udělají <strong> a <em>.
Dávejte si na tento fakt pozor, často ani nevíte, že semantický text píšete(ačkoli značkujete v editoru).
Semantické značení tedy používejte pouze v případě, že fráze má opravdu význam a je pro uživatele důležitá. Dlouhé texty značkujte <b> nebo <i> a používejte na stránkách obě varianty.
Ostatní semantické značky
-
<Abbr>
Zkratka – často se uvádí její vysvětlení uživateli za pomocí tagu title.
-
<Code>
Část textu, obsahující zdrojový kód.
-
<Cite>
Mluví samo za sebe
-
<Samp>
Ukázka textu vytrženého z kontextu.
-
<Var>
Proměnná.
-
<Sub>
Dolní index.
-
<Sup>
Horní index.
Tak co, znali jste prozatím všechny? Výše uvedené jsou pouze nejpoužívanější!
Do semantického značení by se dali přidat i microdata/microformáty/RDF, ale o těch až zase někdy jindy.